Sport by měl pro děti znamenat hlavně radost z pohybu a osvojení si některých pohybových základů. Začít tedy můžete ve velmi útlém věku, chvalte děti i za malé pokroky a za snahu.
Děti jsou na míčové hry připraveny dřív, než si většina rodičů myslí. Jakmile se u nich začne vyvíjet koordinace pohybů a začnou se více orientovat v prostoru, mohu začít s výchozími aktivitami jako držení míče a jeho posílání po zemi.
Je třeba se soustředit hlavně na to, aby byla sportovní aktivita pro děti zábavná, dávala jim smysl a zbytečně je nepřetěžovala. Tím by se měli řídit rodiče. U nejmenších dětí proto rozdělujte hru do menších bloků a po několika minutách se věnujte zase něčemu jinému (např. nejdřív míč posíláme, pak zkoušíme kopnout, pak hrajeme na honěnou, pak cukr-káva-limonáda atd.).
Nezapomínejte na pravidelné pití a svačinky (ideální je třeba banán, sušené ovoce, müsli tyčinka aj.). Hladové, žíznivé a unavené děti jsou totiž zpravidla protivné, uplakané a špatně spolupracují a hra se tak rychle změní v utrpení pro obě strany.
Těžko se všeobecně určí, kdy jsou na to děti připraveny, protože to závisí na mnoha individuálních faktorech a samozřejmě také na tom, kolik času stráví hrou se svými sourozenci, rodiči a kamarády. Pokud s dětmi trénujete od útlého věku, jsou okolo dvou let věku schopny běhat, házet a kopat do míče. To je ale samozřejmě jenom začátek nácviku, nejvíc se toho děti naučí právě trénováním dovedností a hrou. Některé děti se sportu nevěnují a nejsou na míčové hry připraveny ani v pěti letech, ty trénované od malička mají potřebné dovednosti mezi druhým a třetím rokem.
Stejně jako v dalších oblastech platí i při výchově ke sportu to, že by rodiče i trenéři měli přihlížet k osobnosti a individuálním schopnostem každého dítěte, protože se mohou významně lišit. Zatímco některé děti jsou rády hecovány a milují soutěžení a výzvy, jiné nesnesou porovnávání a raději se stáhnou do ústraní. I takové typy dětí si mohou sport užívat, jenom prostě místo běhání na čas nebo závodění se sourozenci víc ocení vymyšlený příběh o dobrodružné cestě lesem za zakletou princeznou, které musí donést kouzelný míč.
Dávejte dítěti co nejvíc příležitostí ke hře s míčem. Děti opravdu nepotřebují o moc víc než trpělivé rodiče a čas a místo, kde se jim budou věnovat. Rodiče by také měli mít od dětí realistická očekávání a podporovat děti při jakémkoliv pokusu. Děti v žádném případě neponižujte a nesmějte se jim.
Takové jednání, zejména od rodiče, může naopak vést k tomu, že si dítě nepříjemné pocity vyvolané nemístnou a přehnanou kritikou spojí se samotnou hrou a bude ji do budoucna odmítat. Protože poslouchat dokola, že dělám všechno špatně a jsem nemehlo, není příjemné ani dospělým, natož pak dětem.
Na házení a chytání používejte měkký míč, jehož případný úder nebude dítě bolet a pomůže mu uvolnit se a nezavírat oči nebo neodvracet hlavu. Měkké míče se také lépe drží. Na kopání je pak už lepší tvrdší míč, protože k rozpohybování toho velkého je potřeba vyvinout větší sílu.
V raném věku musíme dát dětem možnost vyvinout si vlastní techniku, která se bude zlepšovat s postupujícím věkem. Zpočátku je nechte kopat jakoukoliv částí nohy. Velmi důležitý je nácvik rovnováhy, aby bylo dítě schopno stát na jedné noze a tou druhou kopat, aniž by při tom upadlo. Od začátku je také nechte používat obě dvě nohy.
Velmi důležité je, aby se rodiče zapojili a vše dětem prakticky předvedli, děti se totiž výborně učí nápodobou.
Nejlepším pomocníkem rodiče je pak fantazie, díky které dokáže i z celkem fádní činnosti udělat zajímavé dobrodružství. Nemusíte tedy jenom kutálet míč, ale třeba si hrát na obry posouvající obrovské balvany. Nachystejte si zábavný slalom mezi plyšáky nebo třeba dalšími členy rodiny. Proměňte se ve strašlivého dinosaura nebo jinou příšeru a nechte děti, aby se do vás snažily strefovat míčem, zatímco se pomalu pohybujete.
Než budou děti schopny pochopit pravidla fotbalu nebo jiné míčové hry, je třeba s nimi nacvičit spoustu složitých dovedností. „Malé děti potřebují cvičit dovednosti jako běhání, skákání, házení, kopání, ale třeba i naslouchání, plnění zadaných úkolů nebo soustředění se.
Ať už se vašim dětem s míčem povede lépe nebo trochu pomaleji, nezapomínejte si hlavně užívat společně strávený čas. Je to příležitost, jak získat cenné společné zážitky i zdravé životní návyky, které pak dítěti zůstanou po zbytek života.